Vážený fanoušku českého hokeje, vítej na úvodní stránce složky věnované období nejvyšší soutěže českých hokejistů, které následovalo po rozpadu Československa. Mimo to, že se soutěž stala výlučnou záležitostí pouze českých, moravských a slezských hokejových klubů, se více méně ustálil jejich počet, a především zůstal jednotným název nejvyšší soutěže, která se od roku 1993 nazývá Extraligou ledního hokeje, zkráceně Extraliga.
Za uplynulých 28 let došlo k postupnému přelivu sil v českém hokeji, kde tradiční hokejové bašty, jejich hráči tvořili dlouhá desetiletí základ národního týmu, postupně ztráceli svou sílu. Základní ranou, kterou jim přinesly politické změny a především možnost svobodného pohybu hráčů, znamenalo téměř kompletní vyprázdnění soupisek prvních týmů a nezřídka i týmů juniorských. Převážná většina hráčů mladších generací odešla během několika málo sezon do zahraničních soutěží, ti nejlepší pak do kanadskoamerické NHL.
Přestože mnozí skeptici předpovídali po masivním odchodu skvělých hráčů celému českému hokeji, a tomu ligovému především, brzký konec, podařilo se zachránit nejen ligu, ale z těch nejkvalitnějších hráčů, posbíraných z klubů soutěží z celého světa, i tým reprezentační, který v v prvních dvou dekádách od vzniku samostatné reprezentace, posbíral stejné množství světových titulů, jako jeho předchůdci za osm desetiletí.
Důsledky masivních odchodů se tak paradoxně projevily až po oněch dvou dekádách, ve kterých celé hokejové hnutí zaspalo na vavřínech zmíněných úspěchů, a nechalo se ukolébat i naganským olympijským triumfem. Příčiny a důsledky současného stavu českého hokeje jsou předmětem vášnivých diskusí jak odborníků, tak i laické veřejnosti a fanoušků, ale mnohé z nich si budeš moct připomenout ve složkách s denním tiskem.
