Vážený fanoušku českého hokeje, vítej na úvodní stránce složky věnované období nejvyšší soutěže československých hokejistů, které následovalo po převzetí moci ve státě komunisty. Československý hokej, který, především díky předválečnému systému výchovy a vyhledávání talentovaných hráčů v pražských klubech LTC a I. ČLTK, patřil v prvních poválečných sezonách mezi nejlepší na světě, se stal trnem v oku vedoucích činitelů vládnoucí garnitury, v jejíž očích byl hokej představitelem buržoazního sportu. Už v sezoně 1948/49 se tak začaly projevovat první důsledky této hokejové „čistky“, k níž se navíc přidaly i početné emigrace populárních hokejistů. Historicky druhý titul mistrů světa, který dokázali získat čeští hokejisté i přes zmíněné odchody a tragickou ztrátu šestice reprezentantů nad kanálem LaManche, byl nejspíš tou poslední kapkou, kterou se naplnil pomyslný kalich závisti, zloby a nenávisti, kterou k vynikajícím sportovcům cítili vrcholní představitelé komunistické moci. Po skončení následující sezony znemožnilo vedení státu hráčům odjet do Londýna k obhajobě světového zlata, a následně mnohé z nich v zinscenovaném procese odsoudilo k mnohaletému žaláři, zlikvidovalo nejslavnější klub české hokejové historie, LTC Praha, a ostatním klubům z popředí ligové tabulky házelo všemožně klacky pod nohy. Vedle LTC tak prakticky skončil svou úspěšnou historii klub I. ČLTK Praha, stejně jako Slavia, Podolí, Sparta i Třebíč.
Příznačné pro tuto dobu je to, že zatímco dlouholeté úspěšné kluby byly likvidovány jako nositel buržoazních, a tedy nežádoucích, praktik ve sportu, zosobněných především v postavách bohatých mecenášů, kteří sportovní kluby podporovali v časech dobrých i zlých, sami představitelé komunistické strany, napříč místu působení, se předháněli v tom, kdo bude mít patronát nad úspěšnějším týmem. A to se pochopitelně netýkalo jen hokeje.
Klasickým příkladem je vznik hned několika hokejových týmů při ministerstvu vnitra a národní obrany, kterými si vrchní velitelé jednotlivých armádních a bezpečnostních složek tak říkajíc poměřovali své mužství. Vznikly tak týmy leteckých (Křídla Vlasti Olomouc), tankových (Tankista Praha) i policejních (Rudá Hvězda Brno) sil, které měly být především konkurencí pro úspěšný hokejový tým Armádního Tělovýchovného Klubu (ATK) Praha. Všechny tyto kluby byly zařazeny do nejvyšší soutěže administrativně, na úkor klubů civilních, z nichž si velitelé jednotlivých klubů vybírali ty nejtalentovanější mladé hráče, kteří museli do armádního týmu nastoupit, pokud se chtěli věnovat svému sportu i během vojenské služby. Období první poloviny 50. let bylo chaotickým obdobím v mnoha oblastech života v Československu, což platilo i o průběhu nejvyšší soutěže, kde se často měnil počet účastníků i systém soutěže, včetně sestupu nebo postupu do a ze soutěže.
To vše, i mnohé další se dozvíš z dobových materiálů u jednotlivých sezon tohoto období.
